11.díl

,,Aaaaa počkej....já teď nevím co na to říct. ‘‘ Říká překvapená Silvia a oddaluje se od Enriqua. ,, Neříkej nic‘‘ Odpoví jí a zase se k ní přibližuje. Hladí ji po tváři a vlasech a poté Silvii políbí.

 Aurora je ve svém pokoji a čte si biologii. Najednou zapípá mobil. Aurora zavře knihu a jde si přečíst textovou zprávu. ,,Je od Gabriela !‘‘ Pomyslí si a čte jestli by k ní hned ráno ještě před přednáškou mohl zajít na to doučování, že už to nutně potřebuje. Aurora položí mobil na stůl a říká si: ,, No to jdu už teda radši spát, abych neměla kruhy pod očima až přijde Gabriel.‘‘

 Martín je u plotny a něco kuchtí, zatímco Dolores sedí pěkně v křesle s nohama nataženýma a čte si noviny. ,,Teda ale nepočítej že to bude nějak extra večeře, protože já jako vařit neumím.‘‘ Otočil se Martín s podrážděnou poznámkou. A Dolores na to: ,,Ale nééé ty přece umíš vařit skoro tak dobře jako já, vždyť přece máme rozdělené ty domácí práce, tak to už přece musíš umět. Teď si na řadě ty, tak se snaž aby rodina byla spokojená. ‘‘ Usmívá se a pocucává džus.,, A když jsi už u té rodiny, kde je teda Enriquíto a Verónika hmmmm ?‘‘ Ptá se Martín. ,, No kde by byli, venku jsou ! Enriquíto je někde na schůzce a Verónica je s kamarádkou. ‘‘ Odpověděla pasivně Dolores a dívá se stále do novin. ,, Ahááá takže jakápak spokojenost rodinného kruhu, když je půlka rodiny v talónu ? To se ještě našeho zlatého zeptám s kým byl na schůzce, protože jestli kvůli tomu nebude ani na večeři, tak uvidí! ‘‘ Zařval rozčileně Martín. ,, A a s Veronikou si to taky ujasním !‘‘ Dodal. ,, Nebreptej, připálí se ti to.‘‘ Podotkla Dolores a otočila se na druhý bok. Martín se zamračil, že ho Dolores celkem ignoruje a začal zuřivě míchat něco v kastrólu.

 Po polibku Enrique drží Silvii za ruce a řekne: ,,Víš, já moc dobře vím že já jsem jen obyčejný rybář a ty že jsi bohatá, chytrá, úspěšná, ale věř, že to co mě na tobě přitahuje nejsou tvé peníze ani postavení, ale hluboký cit, který si ve mně probudila. Jsi krásná, inteligentní, zamiloval jsem se do tebe.‘‘ Silvia je okouzlena, pohladí ho po tváři a řekne: ,, Mě vůbec nevadí že si jen rybář, za tu dobu co tě znám jsem si všimla, že jsi velice šlechetný, upřímný a pracovitý. Ty mě také velice přitahuješ, chci tě poznat víc ‘‘ Řekla a políbila ho.

 Sergio je v baru s kamarádem a vykládají si o obchodech. Kamarád se ho zeptá: ,, Ty ale proč té holce vůbec pomáháš ? Vždyť to pro tebe není v žádném smyslu výhodné ne ? ‘‘ Sergio polkne drink a odpoví: ,,No víš, ze začátku jsem chtěl něco z toho mít, ale pak jak jsem se na to tak zaměřil, tak by to nešlo. No a pomáhám jí protože jsme se celkem sblížili, stali jsme se přáteli, tak proč bych jí nepomohl ?‘‘ ,,No dobře a jak se vlastně jmenuje ? Silvia jsi říkal ?‘‘ Ptá se kamarád. ,,Ano Silvia Semprún. Víš je to opravdu poctivá žena, ví co dělá a chce aby firma prosperovala, teď když není na tom nejlépe, taky by to mohla položit, peněz má dost, ale na ní je fakt vidět, že jí to baví.‘‘Odpoví Sergio. ,,No a co ženský ? Máš nějakou krásku?‘‘ Zeptá se znovu kamarád. ,, No, nemám, ale o krasavicích mi ani nemluv zrovna mám s jednou furt nějaký opletačky a vždycky když ji potkám tak se mi něco stane.‘‘ Otráveně odpověděl Sergio a otočil se na židli směrem k baru. ,, Teda a co je zač ?‘‘ ,,Ona má v sobě takový oheň, taková vzpurná, krásná, no ale....‘‘Sergio nedokončí větu a v tom mu do ní skočí kamarád.: ,,No ale to je úžasné, to je přesně tvůj typ ne ? Krotit divočinu ? ‘‘ Zavtipkuje a směje se Sergiovi a pokračuje: ,,Jestli má v sobě oheň, no tak ten se musí uhasit ne ? Copak ty nevíš co se stakovýma ženskejma dělá ? Sergio, Sergio, to je krátkej proces....‘‘ Povýšeně a světoznalecky vykládá kamarád. Najednou se otevřou dveře a vchází Carmen. ,,Ježiši....‘‘Pomyslí si Sergio.,,Co je ?‘‘ Ptá se kamarád.,,To je ona, doufám že si mě raději nebude všímat, už ji uplně slyším...‘‘Běduje Sergio. Za Carmen však vchází nějaký muž. Společně si v podniku sedají o kousek dál ke stolu.,,Hele hele, s kým to přišla ?‘‘ Sergio se tak napůl otočí a podívá se.,,Nevím, podle vzhledu asi s nějakým šaškem od módy.‘‘Oba se zasmějí a dál si vykládají.

 Patricia zdárně dojela k cíly. Ramiro říká: ,,Slečno, počkejte jdu s Vámi, jenom mě nechte zaparkovat.‘‘ ,,No dobře, ale honem než se něco stane !‘‘ Poručila Patricia. Chvíli bloudily ulicemi aby mohli zaparkovat, protože parkoviště u bytů kde bydlí Tonzilo je úplně plné do posledního místa. ,,No ale to už jsme pěkný kus od Andreíny Ramiro ! Jak si to tak představuješ ?! Okamžitě to otoč a jeď zpátky, je mi jedno kde to necháš, ale hlavně už zastav !‘‘ Křičí Patrícia. ,,No dobře slečno ano ano, jak si přejete už jedu zpátky.‘‘ Poslechne Ramiro a smykem to otočí. ,,Nech to klidně na chodníku však to bude jen chvilička.‘‘ Řekla Patricia. A tak najel Ramiro na chodník a oba z auta šli směrem ke stromu kde údajně Andreína měla ležet. ,,Slečno, ale tady nikdo není, jste si jistá že je to on ten strom ?‘‘ Ptá se Ramiro.,, No jistě, že je to on !‘‘Potvrdila Patricia. ,, Musíme se porozhlédnout po okolí jestli se třeba někam neodplazila.‘‘ Navrhl Ramiro. Patricia se po něm škaredě podívala, ale poslechla a šla se podívat do křoví co bylo o kousek dál. Najednou ji uviděla a rozběhla se za ní. ,,Ježiši Kriste !!! Támhle je ! Honem pojď mi s ní pomoct !‘‘ Volala Patricia. Ramiro se rozběhl za ní. ,,Pane Bože ! Co tu děláš ? Andreíno !‘‘ Křísila Patricia kamarádku. Ta o sobě vůbec nevěděla jenom vydávala nějaké neidentifikovatelné zvuky. Pak ji oba nesli a naložily do auta.

 Miranda šla s teplým čajem do ložnice pana Roberta, ale než vešla uslyšela nějaké divné zvuky. ,,To zní jak nářek nebo nějaký vzlyk.‘‘ Zamyslela se a vešla. Roberto se prudce na vozejku otočil.,,Copak neumíš zaklepat ?‘‘ Zakřičel.,,Promiňte pane, já zapomněla.‘‘ Omluvila se služka. Poté položila čaj na psací stůl.,,A běž už, ať tě tu už nevidím !‘‘ Poručil Roberto. Miranda tedy odešla, ale při odchodu si povšimla podivuhodných rýh na stěně u postele. Raději už ale nic neříkala a rychle zavřela dveře. Jakmile se otočila stála za ní Soledad. ,,Jémine, já se lekla!‘‘ Vyděsila se Miranda. ,,Pán už nic nebude potřebovat, už se o něj postarám sama, odejdi.‘‘ Řekla Soledad. Miranda sklopila tácek a šla zpátky do kuchyně. Soledad se ohlédla a vešla do Robertova pokoje.

 Silvia se s Enriquem drželi za ruce, procházeli po pláži a povídali si. ,, Už je pozdě, půjdu domů.‘‘ Rozhodla se Silvia.,,Dobře doprovodím tě.‘‘ Silvia a Enrique došli k domu Semprúnových. ,,Tak tady bydlíš ?‘‘ Zeptal se Enrique. ,,Ano, je to dům mých rodičů, ach jo, otec ještě svítí, ten je v poslední době hodně podrážděný.‘‘ Říká Silvia. ,,Ještě bych se tě chtěl zeptat, jestli mi dáš šanci.‘‘ Stydlivě se zeptá Enrique. ,,No jestli budeš takový jako doteď, tak to spolu zkusíme.‘‘ Odpověděla a dala mu pusu. Pak se rozloučily a Silvia vešla do zahrady. Enrique se na ni díval dokud nezmizela, zaradoval se a odešel.

 Luis Felipe se vrátil konečně domů. María už spala. Potichu přistoupil k posteli a dal na noční stolek kytici růží. Pak se šel osprchovat. María se mezi tím probudila a uviděla krásné květiny se vzkazem, že jí miluje. Vstala a dala růže do vázy. Luis Felipe se vrací z koupelny: ,,Ahoj lásko.‘‘ Posadí se na postel a políbí ji. Už jsem nepočítal s tím že se probudíš dřív, než půjdu zase brzo ráno do nemocnice. Proto ten vzkaz. ,, Ahoj, jsou krásné.‘‘ Odpověděla mu a pochválila květiny. ,, Mám pro tebe příjemnou zprávu.‘‘ Řekl Luis. ,, Tak povídej‘‘ Pobídla ho María. ,,Hned jak příjdo ráno do práce, vyřídím si jednodenní dovolenou a půjdeme kam budeš chtít a večer zajdem na večeři. Co říkáš ?‘‘ Nabídnul Luis Felipe. ,,To je úžasné !‘‘ Zaradovala se María, dala mu pusu na tvář a objala ho.

 ,, Ty.... co takhle jim poslat whisky ? ‘‘ Ptá se kamarád Sergia.,, Co blázníš ? Proč bych to dělal ?‘‘ Ptá se udiveně Sergio. ,,No jestli ji znáš a chceš si ji získat tak to se od gentlemana přece sluší ne ?‘‘ Pobízí Sergia. ,,Já nevím no.‘‘ Váhá Sergio. ,,Jen di do toho ! aspoň uvidí jaký seš formát ne ? ‘‘ Dál ho pošťuchuje.,, No tak jo.‘‘ Souhlasí nakonec Sergio a zavolá si barmana aby jim vrchní donesl whisky. ,,Super, to je první krůček jak si ji usmířit.‘‘ Říká kamarád. Carmen si dál vykládá s mužem a vtom je vyruší Alex: ,,Dobrý večer, jeden pán támhle u baru vám posílá něco k pití.‘‘ Muž řekne:..Děkujeme.‘‘ Carmen se překvapeně podívá přes rameno Alexe směrem k baru a uvidí Sergia jak si s ní na dálku připíjí. Podívá se s úsměvem na Alexe a říká: ,, Vyřiďte mu že přijímáme jeho pozvání a zdravíme ho.‘‘ Poté se s mužem napijí whisky, Carmen podívá na Sergia a připije si s ním na dálku také. ,,Teda po tomhle tvém ušlechtilém gestu sem určitě příjde.‘‘ Šprýmuje kamarád se Sergiem. Carmen se náhle zvedá a podává příteli ruku: ,, Tak sbohem a děkuji za pozvání a příjemný rozhovor Ricky.‘‘ Loučila se Carmen. ,,Není zač, bude mi potěšením, když si to někdy zopakujeme, je mi velkou ctí a radostí s tebou pracovat, a tak je tohle jen taková pozornost.‘‘Řekl Ricky. Carmen si vzala kabelku a společně šli kolem baru.,, Bacha, už jde sem.‘‘Řekl tiše Sergio a rychle se otočili zase k barmanovi. Zatímco Carmen u baru zůstala, Ricky se oddělil a zamával jí. ,, No to je ale náhoda, že jste tu také.‘‘ Řekla vyzývavě Carmen na Sergia. Sergio se otočil a nahodil vysmátý obličej. ,,No to je skutečně náhoda, vlastně vždycky to je, když se setkáme že ano ? ‘‘ Zeptal se Sergio. ,,No to jistě.‘‘ přitakala Carmen. Do Sergia žduchl jeho kamarád a potichu řekl:,, Seznam mě‘‘ ,,Á ano, tohle je Carlos, můj kamarád.‘‘ Seznamoval Sergio. ,,Těší mě, já jsem Carlos‘‘ ,,Já jsem Carmen‘‘ představili se. ,,No tak já vás nebudu rušit, čau Sergio.‘‘ Odsunul se Carlos a rozloučil se. ,,Ahoj, ahoj.‘‘ Udělal totéž Sergio. Carmen se tedy posadila na jeho místo a začala vykládat.: ,,Sergio,....‘‘ ,,Promiňte. nevzpomínám si, že bychom si začali tykat.‘‘ Skočil jí do řeči Sergio. ,, Ty si vážně pořád nevzpomínáš ? Já jsem přece Carmen.‘‘ Sergio se na ni vyjeveně podívá a zakývá hlavou.,,No...přece, vzpomeň si !‘‘ Pobízí ho Carmen. ,,Odpusťte, ale vážně si nevzpomínám.‘‘ Odvětil. ,, Ze školky přece a pak jsme spolu chodili ještě nějaký čas na základní školu dokud ses neodstěhoval.‘‘ Připomíná mu Carmen.,,No ano vlastně !!!! Už si to vybavuju ! Ty jsi přece ta ‘‘hodná‘‘ Carmen moje nejlepší kamarádka ! ‘‘ Rozpomněl se.,,No konečně ! To ti to trvalo, ach ti chlapi jakou mají paměť.‘‘ Směje se Carmen a oba se objali. ,,No.... ale celkem si se teda dost změnila i povahově.‘‘ Podotkl Sergio odstoupil a opět si jí prohlédl od hlavy až k patě. ,,Promiň že jsem byla na tebe taková prudká.‘‘ Omluvila se Carmen. ,,Né to nic, to je už v pořádku. A kdy jsi mě poznala ?‘‘ Ptá se Sergio. ,,No vlastně skoro od začátku, ale chtěla jsem tě trošku potrápit.‘‘ Přiznala se Carmen. ,,Á tak je to...no to mám za to že jsem si na tě hned nevzpomněl. Tak já navrhuju mír ? ‘‘ Směje se Sergio a nabízí Carmen přátelství. ,,Ano, mír !‘‘ Souhlasí Carmen a podají si ruce.

 Enrique se pomalu vkradl do kuchyně kde vyhledával a dojídal večeři. V tom ho ale překvapí Martín:,, Tak to jsem přesně věděl, že tě tady najdu....aspoň na tu večeři můžeš chodit včas ne ?‘‘ Povzdychl si Martín. ,,Tak aspoň umyj to nádobí ty pacholku.‘‘ Zívl a odešel.

 Roberto je už v posteli a Soledad u něj sedí. ,,Soledad.....musíš se o děvčata postarat až tohle trápení konečně skončí. Mám v tobě velkou důvěru.‘‘ Říká s vypětím sil Roberto a stiskne Soledad ruku. Ta mu dává na čelo studené obklady a říká: ,,Neboj, mě můžeš důvěřovat. Já se o tvé dcery postarám, když budu mít od tebe souhlas a budu moci disponovat nějakými prostředky pro jejich blaho.‘‘ ,,Neboj, vše už jsem dal do pořádku, budeš mít vše k dispozici.‘‘ Říká Roberto a nakonec usíná. Soledad se podívá na poškrábanou stěnu od nechtů a pomyslí si:,,Už bude brzy konec všemu tvému trápení‘‘ A pousměje se.